„Tím, že jsem opustil zdravotnictví a přestal být lékařem oficiální medicíny, jsem dostal jedinečnou příležitost zamyslet se nad zaběhanými formami, které my lidé nazýváme pomocí bližnímu. Byla mi dána možnost vniknout do podstaty vzniku nemoci. Hledal jsem s klienty, které medicína nedokázala vrátit na cestu k uzdravení a radosti ze života, příčiny a smysl jejich nemoci a smysl života vůbec. Cesta etikoterapie se pro mě stala životní cestou. Ten „úkrok stranou“ z nalinkované medicínské dráhy mi umožnil jasně vidět a pojmenovat hlavní slabinu současné medicíny i společnosti. A tou je trvající nevědomost o duchovních zákonech, v jejichž režii se nemoc vyvíjí zákonitě tam, kde je člověk svým myšlením, cítěním a konáním nerespektoval.“
Vázaná, 153 str., nakl. Fontána