Knihkupectví Avatar

Anker Larsen

Anker Larsen  (1874 - 1957) 

Autobiografická črta

 Narodil jsem se na malém dánském ostrově 18. září 1874. Můj otec byl námořník, matka byla dcerou sedláka. Do šestnácti let jsem žil na statku mezi venkovany. Po střední škole jsem studoval teologii a částecně právo a náboženskou filozofii na univerzitě v Kodani. Studia jsem však přerušil, abych se stal hercem a autorem divadelních her a povídek. Působil jsem rovněž jako režisér ve velkých divadlech v Kodani. Po vydání KAMENE MUDRCŮ jsem načas z divadla odešel, ale zanedlouho jsem se vrátil do Královského divadla jako dramaturg.

   V době mého ranného dětství byla pro mě nebesa nepochybnou skutečností, protože jsem ve svém nejvnitřnějším bytí cítil nebeské vlivy. Pak nastalo období, kdy se neposkvrněná realita nebes změnila v představu, v něco, čemu se někdy věří, jindy se o tom pochybuje. Ale určité náboženské cítění mě nikdy neopouštělo a přivedlo mě ke studiu teologie. Velmi brzy jsem však teologii opustil, ztratil jsem totiž víru v křesťanství. Ovšem stále zde byl onen náboženský cit, který vyvěrá z mé nejvlastnější přirozenosti a který není možné zničit, dokud budu živ. A tak jsem studoval jako laik ostatní velká náboženství světa, dokonce jsem nahlédl i do tajů teozofie a okultismu, až jsem se nakonec vzdal veškerého úsilí nalézt v náboženství či nějakém „ismu“ náhradu za křesťanství svého dětství a potravu pro svůj náboženský cit. Zřekl jsem se všech vymyšlených ideálů, zůstal jsem nahý v nahém živote. Byl jsem pouze živou lidskou bytostí, obklopenou živoucím životem, jehož je součástí a o němž jsem věděl jen to, co mi mohly sdělit smysly.

A pak mi život začal ukazovat ze sebe trochu víc. V knize DVEŘE DOKOŘÁN jsem vyprávěl, jak ke mně přicházely tyto záblesky hlubší reality a jak mě v průběhu několika let vedly ke zkušenosti věčnosti, nikoliv extatického zanícení, ale ke zkušenosti tak jednoduché a přirozené, jako když vidíte a cítíte sluneční paprsky. Od té doby shledávám, že se můj obyčejný, každodenní lidský život nachází v samém středu věčnosti. To není zapříčiněno uvažováním, to je prostě nepochybná zkušenost, vnímám život tímto způsobem.

Jednou mi řekl přítel: „Opravdu věříš, že budeš existovat po smrti? Vždyť já cítím jistotu, že až se rozpadne můj mozek, nic ze mě nezůstane.“ Musel jsem mu odpovědět: „Ani věřím, ani nevěřím. Pouze jsem pozbyl schopnost cítit se pomíjející bytostí. Věčnost je vlastní mému životu: vždy jsem byl a vždy budu. Proč? Protože je tomu tak. Ve všech událostech se mi život takto zjevoval, a proto všechny tyto ,problémy věčnosti‘ pro mě neexistují.“

 Tak to je: lidské bytosti s otevřenou myslí může život sdělit všechno, čeho je jí třeba vědět. Odtud pramení moudrost velkých mystiků, jako byl mistr Eckhart, a všech těch, které nazýváme náboženskými génii a spasiteli, a proto věřím, že oni jednoduše znali a žili život v plnosti mnohem hlubší než my, obyčejní lidé. Oni znali skutečnost a hovořili o ní, což jejich následovníci byli více či méně neschopni realizovat. Přes zmatky pozdějších časů zde stále existuje to, z čeho probleskuje hlubina jejich vyjádření, to, co nese znaky reality, kterou znali.

 Když jsem začal psát romány, prostě jsem se snažil zobrazit život tak, jak jsem ho viděl, zejména jeho takzvanou mystickou stránku. Je to velmi obtížný úkol, jelikož všechna naše slova vzešla z „pomíjejícího“, a věčná skutečnost, kterou by měly naznačovat, může být pochopena jen těmi, kteří mají alespoň předtuchu této věčné skutečnosti. Přiznávám, že je pro mne mnohem důležitější posilovat takové předtuchy než předvádět uměleckou dovednost. Ptáte se mě na mé literární záliby. Tedy, nečtu mnoho. Zajímá mě život, ten zvláštní živoucí život, který zjevuje člověku vše o hloubce bytí, kterou je člověk schopen zažít, nikoli intelektuálne vyrozumovat.

Estetické směry? Nejsem estét, jen prostá lidská bytost.

Co mám a nemám rád? Miluji venkovský život, proto jsem po léta žil v lesích poblíž krásného jezera u Kodaně. Mým nejoblíbenějším sportem byl box a dokonce ve svém nynějším věku 58 let (Anker Larsen zemřel v roce 1957 ve věku 83 let) mohu absolvovat svá čtyři kola s mladšími soupeři. Na to jsem velmi hrdý. Oženil jsem se s Badilou Lindegaardovou, dcerou známého dánského lékaře.

Vaše IP adresa je: 54.198.165.74
Copyright © 2017 Nakladatelství a knihkupectví AVATAR. Powered by Zen Cart | Hosting by Zserver