H.W.L. Púndža

Šrí Harilal W. Púndža

Narodil se 13. října 1910 v indické Gujranwale. Dětství strávil v Lyalpúru (nynější Faisalabád), v západní části státu Pandžáb, která se později stala součástí Pakistánu. Narodil se sestře jednoho z uctívaných indických světců - svámího Ráma Tírthy.

Kořeny Ráma Tírthovy poezie tkví v neduálním uvědomování. Tírthův vhled a láska k přírodě našly výraznou odezvu v probuzení jeho synovce. Rám Tírtha odešel do osamění v milovaném Himaláji a v říjnu roku 1906 vstoupil ve věku třiceti čtyř let do rozbouřené řeky, aby se nikdy nevrátil. Portrét Ráma Tírthy na nástěnné malbě v rišikéšském chrámu je tak podobný mladému Púndžadžímu, že to divákovi bere dech. Šrí Púndžadží se narodil o čtyři roky později.

Jako dítě slyšel Harilal rozhlasovou relaci o Buddhovi. Cítil, že musí Buddhu následovat, ačkoli přesně nevěděl, co to znamená.

K jeho prvnímu hlubokému samádhi došlo, když mu bylo devět let. Na oslavu britského vítězství v 1. světové válce dostaly děti odznaky a školní volno. Rodina popíjela v restauraci mangové koktejly. Když Púndžadží dostal svůj nápoj, nereagoval. Byl hluboce pohroužen a nevnímal své okolí. Odvedli jej do místní mešity, kde rozpoznali, že je ve vytržení a recitovali mantry.

Když se mu vrátilo obvyklé vědomí, ptala se jej matka, proč se celou noc smál a plakal. Nemohl jí to vysvětlit. Ptala se, zda viděl Kršnu. On však neviděl vůbec nic, co by mohlo být pojmenováno. Nedovedl o své zkušenosti hovořit. Brzy se pod silným vlivem své matky stal Kršnovým oddaným uctívačem a ve dne v noci soustavně odříkával mantry, v čemž vytrval i poté, kdy v roce 1942 potkal svého mistra.

Procestoval velkou část Indie, prošel Himálaj, navštěvoval kláštery, ášramy a světce. Hledal Boha. Nabízel všechno komukoli, kdo by mu Boha ukázal. Odevšad však odcházel zklamán, protože nalézal jen "obchodníky v maskách sádhuů".

Byl bez haléře a žil se svou ženou a dvěma dětmi v otcovském domě, když ho jeho mistr nakonec zavolal. Je to slavný příběh. V Púndžadžího domě se objevil Šrí Ramana Maharši a vyzval ho, aby šel do Tiruvannámalaj. Zde, u nohou tohoto mistra, jeho hledání skončilo.

Odmítal se usadit, založit nějakou organizaci a starat se o žáky, dokud jej jeho již pokročilý věk nedonutil zůstat v Lucknow v Indii, kde od roku 1990 do roku 1997, kdy zemřel, poskytoval satsangy lidem z celého světa.