Knihkupectví Avatar

Míla Tomášová

   

RNDr. Míla Tomášová (24.9.1920 - 12.5.2001) 

Narodila se 24. září 1920 v malé moravské vesničce. Odlehlý kraj a časté toulky po lesích a polích jí dávaly možnost blízkého kontaktu s přírodou. Po promoci na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy pracovala ve výzkumu a později jako klinická mikrobioložka. Náboženskou a jógovou filozofií se zabývala od mládí. První duchovní ponoření - samádhi - zažila, jak ve své knize Za čas a prostor vypráví, již ve čtyřech letech. Od tohoto zážitku stále pociťovala Boží přítomnost v sobě i všude kolem.

Svoje duchovní zkušenosti popsala v knihách Za čas a prostor, Třpyt prázdna, Světlo vědomí, Vnitřní pramen, Setkání 1,2,3. Svoboda ducha či ve sbírce mystických básní Průzračný svět. Se svým manželem Eduardem Tomášem se podílela na řadě knih a přednášek, např. na knihách Praxe jógové filozofie, Po stopách zlatého věku a jiných. Je také autorkou mnoha filozofických promluv, zachycených na zvukových a audiovizuálních nosičích.

Knihy Míly Tomášové jsou psány z intuice, jež vyvěrá z otevřeného vědomí všejednoty. Proto představují nejhlubší jógovou či mystickou nauku a promlouvají přímo k srdci. Jejich charakteristickým rysem je harmonické prolínání vnitřního a zevního života, vyhlazení rozdílu mezi duchovnem a materiálnem. Přítomnost několika významových rovin v autorčiných textech je dokladem jejího autentického smyslu pro tlumočení duchovních zkušeností podle různých úrovní chápání čtenářů. Ve svých pracích autorka dociluje podivuhodného souladu výjimečné obsahové sdělnosti s vzácně osobitou a oduševnělou volbou výrazových prostředků.

Slovesný styl Míly Tomášové se vyznačuje neobyčejným vyprávěčským uměním a přirozenou lehkostí, darem nacházet působivé analogie, jemné metafory a přiléhavá podobenství pro vyjádření ryzích duchovních pravd i těžko popsatelných spirituálních zážitků.

Nástin Mílina duchovního životopisu

Skutečná velikost člověka spočívá v čistotě jeho duše, čirosti jeho poznání, v absenci egoismu.

Již jako malé děvčátko zažila Míla Tomášová hluboké ponoření do podstaty existence, do nekonečného bytí:

„Pojednou jsem pocítila jakési vzedmutí něčeho mohutného ve svých prsou. Obrovská, nekonečná záplava velice šťastného uvědomění si života se valila ze mne a všude po celém světě, který jaksi zanikl v této blaženosti, aspoň tak, že se nic jednotlivého nepřipomínalo. Všechno kolem i já jsme dostali zvláštní lehkost a průzračnost. Bylo to něco nekonečně velkého, ale zároveň pro mne samozřejmě vlastního, strašně moc živého, taková živá jednolitost – život sám…“

    Od tohoto zážitku začala vyciťovat boží přítomnost ve svém nitru. Její duchovní srdce se otevřelo a zaplálo posvátným mystickým ohněm. Toto místo se pak stále připomínalo nejen pocitem tepla a světla, ale i neustálým vědomím zde přítomného božského Přítele, který byl stále s ní. Proto již ve skutečnosti nepotřebovala žádného projeveného učitele, ačkoliv v jistých etapách života jej hledala.

    Rané Míliny zkušenosti nebyly náhodné či nahodilé, svůj mimořádný duchovní potenciál si přinesla z minulých zrodů, v nichž se vícekrát opakovalo prozření.

   Krom dalších vytržení plných blaženosti následovaly též osudové peripetie, citová zklamání, nenaplněné lásky, omyly i nezdary. Za každým zavlněním života však spatřovala jeho základ, vnitřní pramen, v němž hledala a nalézala útěchu, klid, jistotu, harmonii i objasnění jevů a událostí a také pozorovala karmický sled příčin a následků. Ty pak v hloubi duše nazírala, jako by byly vytvořené „vzduchem ze vzduchu“ či v duchu moudrého vyjádření malého chlapce – „léta (rozuměj čas) jsou na písečku (tvorba), doma (nerozlišené Vědomí) nejsou .“  
 
  
Vyrovnání 
 
 
Dnes jsou již stejné
štěstí či smutky,
co svět měl pro mne.
 
Tak jako Holger:
všechny své skutky,
zásluhy i vinu
dnes vidím stejně.
 
Stejně jsou drahé
a stejně vzdálené.
Drahé jsou pro poznání,
vzdálené nepřilnutím.
 (1958)
 
 
 Mílino vnitřní dozrávání a prohlubování vědomí spělo k transcendentálnímu vyvrcholení, jež mělo nastat, jak to u pokročilých duchovědců bývá, v pomyslné půli života. Již beztak chatrné dělítko mezi vnitřním a vnějším vesmírem nenávratně zmizelo někdy kolem Míliných třicátých osmých narozenin. Tehdy se dvojnost rozpustila v oceánu přítomnosti, ve věčném nyní. Nastalo konečné „převrácení světel“, v němž vyvanulo i „to, co do posledního okamžiku chtělo být alespoň uctívačem“. 
 
 
Probuzení
 
Ráno jsem vstala,
abych Tě pozdravila
tak jako dřív.
Však ač jsi všude,
nikde Tě nenalézám.
 
Tvůj oltář zprázdněl
a růže na něm již nevoní.
I všechny ostatní věci jsou prázdné,
a přece všechny prorůstáš jako strom bódhi.
 
Nejsi tu jako dřív, v mém Srdci -
neboť hle, již není Srdce,
a ani já tu nejsem jako dřív,
než zemřít jsem si přála ve Tvém objetí.
 
Nejsi tu Ty a nejsem tu já,
a přec Tě tolik mám,
že zhaslo přání poslední,
bych objetí Tvé ještě vnímala.
 
V naprosté jistotě,
že vždy tak tomu bylo,
na Počátku a po všechny Věky Věků.
(21. června 1958)
 
 
Než různé stupně intuice nahradil vhled,
 
„Dříve jsi Boha i svět vídával dvěma očima,
nyní oko jedno, „třetí“ – vhled
tu bude ne „zírat“, ale vědět…“
 
zažívala, jak už jsme naznačili, opakovaně různá samádhi (pohroužení), ale i vize, symbolické sny, otevíraly se jí četné možnosti telepatické, anticipační, léčitelské, astrální, bylo jí dáno nahlédnout do minulých životů svých i svých blízkých. Nikdy ovšem těchto darů nezneužila, a jestliže je využila, pak pokaždé pro duchovní pokrok a všeobecné dobro. Vždy totiž stavěla na první místo Boha, resp. božství, vždy za vším projeveným hledala a spatřovala duchovní základ.
   I když tomu nebylo zapotřebí - uvedli jsme, že vnitřní vedení získala již jako děvčátko -, potkávala Míla na své cestě duchovní učitele a mystiky rozličných stupňů uvědomění, poznání. Všech si vážila pro jejich dobré stránky, většinu však záhy opustila, necítila se u nich dosti svobodně – a svobodu ducha ctila nade vše. Některé duchovní osobnosti, jako Ramanu Maharšiho, mistra Eckharta a jiné, poznala prostřednictvím jejich knih. Asi nejvýznamnějším učitelem, či spíše duchovním přítelem, jemuž byla již tehdy na roveň - a on to věděl -, jí byl František Drtikol. Navštěvovala jej spolu s Eduardem a někdy i s malým Milošem na sklonku Fráňova života, kdy již jeho méně opravdoví žáci odpadli. Míla byla rovněž neobyčejně erudovaná a nadaná, a to jak směrem exaktním, tak literárním a filozofickým. Mohla nastoupit jako vědecká pracovnice v oboru mikrobiologie, avšak dala raději přednost rutinnímu, třebaže neobyčejně zodpovědnému a fyzicky i psychicky náročnému povolání ve zdravotnickém zařízení. Veškerou energii totiž chtěla věnovat duchovnímu rozvoji svého okolí. Několik semestrů na Filozofické fakultě UK ji dalo soustavnější vzdělání v oblasti, v níž se později při svých polosoukromých i veřejných vystoupeních pohybovala nejraději – ve filozofii ducha. Spontánní niterná vyjádření v jejích promluvách zpestřovala mnohá podobenství, metafory a příměry z nejrůznějších náboženských, filozofických a kulturních směrů. Měla ráda myšlenkovou zkratku, nebyla na plané povídání. U lidí si cenila spojení bystrého intelektu se zbožným citem a nezištnou pracovní pílí. Uměla okamžitě rozpoznat aktuální duchovní úroveň člověka i jeho možnosti a podle toho jí to buď mluvilo – to když měl adept ve svém nitru opravdovou touhu po poznání -, nebo mlčelo, jestliže byl dotyčný vnitřně hluchý.
   Mílina nauka nebyla pro masy, byla určena pokročilým, zaníceným zájemcům o prozření, těm, které od hledání konečné Pravdy neodradí třeba vzít do ruky rýč a nesobeckou prací pro druhé odevzdat kus svého ega. 
 
„…Má jabloň v ústranní, ba před mnohými skryta
a její plody málokomu slouží.
 Ty cestu ukazují těm, kdo světem znaveni
hledají skryté Boží znamení
 a po domovu v bytí pravém touží…“
  
   V závěrečném desetiletí života rozšířila Míla svou víceméně individuální výuku o působení veřejné. Na poslední přednášky obětavě dojížděla i v těžké nemoci a s pomocí Boží svoji úlohu sehrála natolik duchaplně a důstojně, že málokdo na ní zaregistroval tělesnou újmu. Byla příkladně statečná a cele pohroužená do vůle Boží.
   Mílina nauka vtělená do básní, esejů, příběhů a promluv je živým slovem vedoucím k pravému, neodvozenému poznání. Její knihy a zvukové nahrávky inspirují, povzbuzují a vedou tisíce upřímných hledajících. Neuchopitelný třpyt Mílina uvědomění je stále přítomen v mnohých srdcích. Zaměřme se naň s pokorou a láskou, neboť
 
 „…Kde je zažívána láska boží všudypřítomnosti, následuje vědomí prázdna nekonečnosti boží. Tam je stvořený svět i světy, celý vesmír vnímán jako třpyt prázdna.“ 
 
 
Vaše IP adresa je: 54.198.165.74
Copyright © 2017 Nakladatelství a knihkupectví AVATAR. Powered by Zen Cart | Hosting by Zserver