Kmen aztéckých Tenočků zaznamenal svůj pohnutý osud spojený s exodem z atlantského ostrova Aztlan na obrázkové leporelo z březové kůry, známé jako kodex Boturini. Kodex vypráví děj začínající tím, že bůh Quetzalcoatl poslal předkům Aztéků hvězdnou loď přivážející „mluvící hlavu Huitzilopochtli“ ...
Tato mluvící hlava s lidmi rozmlouvala v jejich jazyce, poskytovala rady, odpovídala na kladené otázky, dávala pokyny, ale i příkazy nejvyšším kněžím Aztéků. Když se nachyloval čas kataklyzmatu, během kterého bylo očekáváno zničení Aztlanu, předala mluvící hlava kněžím Quetzalcoatlův příkaz k opuštění Aztlanu a odplutí na protější pevninu. Část Aztéků se zdráhala tohoto příkazu uposlechnout, a tak zahynuli během kataklyzmatu, k němuž došlo pět let po odchodu z Aztlanu. Katyklyzma je v leporelu vyjádřeno jako zlomený strom. Na pevninu odešlo osm klanů Aztéků a mluvící hlavu si nesli s sebou. Když se na nějakém místě na čas zastavili, vždy pro mluvící hlavu vystavěli oltář či ochranný stánek. Když předkové Aztéků konečně dospěli na vybrané území, usadili se tam a mluvící hlava byla hvězdnou lodí odvezena zpět do nebes. Na památku nechali kněží vytesat z kamene hlavu zpodobňující člověka nordického typu v astronautické přilbě připomínající rozevřený ptačí zoban. Jde zde o zobrazení Huitzilopochtliho a ne samotného Quetzalcoatla, jak jsem se sám původně domníval (Bohové a apokalypsy). Tato kamenná hlava byla nalezena v tajném skalním chrámu v Malinalku, ležícím vysoko v mexických horách asi 110 km jihozápadně od Mexico City, který hrou náhod unikl barbarské ničivosti španělských kněží. Sama neobvyklá architektura skalního chrámu, dle pověsti založeného bohyní Malonalcoxitl, naznačuje jeho zvláštní účel jako mysterijního chrámu užívaného k iniciaci nejvyšších kněží. Chrám i kněží měli neblahou pověst vševědoucích velmi mocných čarodějů, jimž bylo lépe se raději vyhnout.
Mluvící hlava Huitzilopochtli poskytovala Aztékům zřejmě cenné takticko-technické rady, které jim umožňovaly vojensky vítězit i nad početně mnohem silnějšími nepřáteli, proto se posléze vytvořila tradice uctívání této hlavy jako „boha války Huitzilopochtliho“.
Mluvící hlavy ve své době zřejmě hrály závažnou roli poradců u mnoha dalších kmenů a národů, jak tomu nasvědčuje řada dochovaných pověstí. Kmen Itzů provázela při hledání nových sídlišť „mluvící hlava Panaiyoikyasi“, kmen Hopi od svých bohů Cachinů obdržel „mluvící hlavu Étoto“, Inkové vlastnili jako poradce „mluvící hlavu Pachachamac“, která byla španělskými misionáři nalezena v chrámu zasvěceném bohu téhož jména. Další mluvící hlavy se jako tajemný fenomén objevují pod jménem Gistugpis u Sumerů, Védy je znají pod názvem Parovesjatra atd. Velké množství mluvících hlav zabavili a zničili Jezuité a další křesťanští misionáři, přesto se tu a tam některý z těchto artefaktů zachoval v soukromých sbírkách (Albert Veliký, papež Silvestr II., Robert Bacon aj.) a v tajných depozitech Vatikánu. Rovněž Izraelity při putování provázela jako poradce „mluvící hlava Terafim“ (Kniha Samuelova, Zachariáš, Ezechiel aj.), zřejmě ale systémově odlišná od artefaktu zvaného „Praotec úsvitu“, který obdržel Mojžíš na Sinaji.
Brožovaná, A5, 160 str., nakl. AOS Publishing.
