Svatí církevního roku - Josef Heyduk

Dlouholetý zápas komunistického režimu proti náboženství se obrazil mj. v tom, že v široké veřejnosti hluboce poklesla znalost křesťanských reálií. To ovšem neznamená jen určitý nedostatek v oblasti kulturně historické, ale např. i ztrátu klíče k pochopení mnohých význačných uměleckých děl minulosti i přítomnosti. Vždyť až do konce baroka většina uměleckých děl má náměty náboženské a výjevy ze života světců se mezi nimi vyskytují nejčastěji.


Josef Heyduk však jde ve svých výkladech dále. Aby bylo možno snáze rozpoznat, o kterého světce se na obraze jedná nebo jemuž ta či ona socha náleží, rozšířil se zvyk identifikovat je pomocí různých znaků neboli atributů, vycházejících zpravidla z jejich životních osudů.


Výklad o životě světců proto doplnil i seznamem jejich nejčastějších atributů. U těch, jimž tradice připisuje péči o určité jednotlivé stavy, národy či města, nebo o lidi, ocitnuvší se v určitých neblahých životních situacích, kteří jsou tedy považování za jejich ochránce čili patrony, připojil i soupis těchto patronátů.


Vyprávění o osudech velkých světců však vede pozorného čtenáře hlouběji. Ukazuje totiž šíři hodnot křesťanského života, neboť každý světec některou z nich osvědčuje či zosobňuje. Jejich škála sahá od oddanosti víře až k mučednické smrti (sv. Štěpán), přes službu nemocným až do úpadu (sv. Karel Boromejský) či tichou, nic si nenárokující péči o druhé (sv. Marta), přes činnost geniálního myslitele (sv. Augustin) nebo církevního organizátora (sv. Řehoř Veliký) až po rozhodující podíl na vzniku státu (sv. Štěpán). Bylo by možno vypočíst těchto hodnot i svědců mnohem více, ale snad již tento náznak stačí, abychom pochopili, že tato napohled prostá knížka může podnítit k vážnému zamyšlení.

Vázaná, A5, 240 stran, nakl. Vyšehrad, 2001.