Znamení věčnosti

V románu Znamení věčnosti zpracovává Anker Larsen svůj sen o novém světě – o světě lásky, která dlí v ještě nezrozeném, o světě věčnosti, jež vstoupila mezi lidi a stala se životem samým. V řadě víceméně samostatných epizod zachycuje postupné přibližování se hlavního protagonisty (Jana Larsena) „božskému světu“ – slunečnímu nebi –, vrcholící úplným, bezpodmínečným odevzdáním se božské vůli v oběti sebe sama pro růst druhých. Na této oběti se rodí nová společnost – obec, která vrůstá do nebe.

"Celý ostatní svět zmizel – všechno, co člověk chce, a všechno, co má udělat – jako vlny, které se ve večerním tichu zklidňují. Zůstalo jen něco samozřejmého. Něco velmi nepatrného, něco velmi cenného. Byl to on sám.

(...) V oné době růstu nebylo pro mne na světě nic kromě Boha a onoho nepatrného, pomíjivého, hluboce potřebného ´já´. Svůj účel jsem nesl v sobě. Tak jsem, slepý pro všechno ostatní, vrůstal do světa, ve kterém není času ani prostoru." A. Larsen 

 

Přeložila Marie Pavlová.

Vázaná v plátně, přebal, ražba. Formát A5, 184 str. Edice ZLATÝ VĚK.